Skip to content →

Top magazíny 1960-1980

A máme tu další článek. Tentokrát, zcela výjimečně, dle přání několika lidí. I tak však doufám, že Vás zaujme, jelikož, jak mám zvykem, nepůjdu úplně běžnou cestou.

Slovo TOP může v někom evokovat, že se bude jednat o nejvíce populární magazíny své doby. Inu, částečně máte pravdu. Ale zásadnější než prodeje či masová popularita je přeci jen něco jiného, a tím je přínos pro BDSM a fetiš komunity. A tak se podíváme na TOP magazíny, které byli tzv. zlomové a na svou dobu přinesly něco naprosto originálního i když to na první pohled nemuselo být patrné.

A ještě v jedné věci se bude tento článek lišit. Abyste v tom neměli guláš, tak náhledové galerie jsou umístěné vždy hned po textu. Takže určitě jeďte článkem až na konec, ať nepřijdete o skvělé a současně i podivné zážitky 🙂 Dost však řečí, pojďme na to…

  1. The Kitan Club (1947 – 1975)

Na začátek se poněkud netradičně podíváme opravdu daleko. Až do Japonska.

Kitan Club byl temný, ponurý a často zlověstný japonský fetišistický časopis, který kombinoval nadnárodní fotografii s vysoce nápaditou grafickou ilustrací a fikcí.

Tento časopis oživil erotiku omezení pohybu na zvláštně děsivých černobílých fotografiích. Jsou znepokojující, protože namísto přehnaného požitku nebo chtivosti, na které jsme u západního porna zvyklí, tyto obrázky ukazují, jak ženy rezignovaně reagují na svázání a týrání. Jako kdyby rezignovaly na své zajetí, nebo jsou příliš zoufalé a unavené, aby se bránily. Z hlediska doby to však není nijak překvapivé. Časopis se začal vydávat pouhé 2 roky po druhé světové válce – na těchto obrázcích je atmosféra POW, tedy atmosféra zajateckých táborů . Muži, kteří se vraceli z války, která byla plná věznění a mučení, byli na tento systém zvyklí a v podstatě jej potřebovali praktikovat i nadále, ovšem zde už se sexualizovaným a patriarchálním podtextem.

V Japonsku existuje fráze „krása v utrpení“. Je to fráze, která odděluje východní a západní myšlenky BDSM. Pokud se zdá, že Kitan Club je studií mučení, je to proto, že pojmy sadismus a masochismus se v Japonsku objevily až po západním vlivu v padesátých letech. Japonská kultura má však ve studii mučení silnou tradici. A stojí za to si pamatovat, že japonské praktiky v tomto časopise byly o uvolnění emocí v kontextu bolesti.

Časopis oficiálně zanikl v roce 1975, ale v letech 1982-1983 proběhl neúspěšný pokus o jeho oživení. V této době už však neměl své místo. Lidé už byli zvyklí na něco jiného…

V dnešní, přehnaně korektní době, je tento časopis stavěn na úroveň knih o vyhlazovacích táborech a je předmětem velice tvrdé kritiky. Avšak on byl přelomovým dílem, neboť do západního světa přinesl jak myšlenku Kinbaku-bi , tak i vydláždil cestu pro příchod umění Shibari.

2. Centurians (1970 – dodnes) – USA

Tedy přesněji Centurians Encyklopedia of Sexual Instruments neboli objednávkový tištěný katalog všech pomůcek, které si každý správný BDSM fanda nesmí nechat ujít.

Ale on to nebyl jen katalog. On to byl regulérní magazín, neboť na jeho stránkách jste mohli nejen objednat, ale současně fungoval i jako instruktážní příručka. Vždy bylo detailně popsáno co a jak se používá, co a jak funguje a současně ruku v ruce s tím vším šly i odborné rady o bezpečnosti.

To, čím však Centurians byl průlomový, byly dvě věci. Zaprvé, masivně propagoval použití kůže pro otroky. Samozřejmě, že se například pouta z kůže používala i před tím, ale nijak moc. Byla spíše takovým doplňkem. A za druhé, stal se nositelem informací mezi starým počátkem SM světa a generací nastupující v letech 70. až 80., neboť jejich Encyklopedia byla přijímána i jako příručka pro získávání nováčků do komunit a tvořila takový všeobecný základ znalostí BDSM světa.

A protože jsem šikovný chlapík, tak Vám nabídnu ke čtení jeden zcela kompletní katalog a to z roku 1973. A jestli náhodou budete mít dojem, že Vám na fotkách a některých textech přijde něco divného, tak máte pravdu. Něco divného tam je. Ale neprozradím co…hezké čtení 🙂

3. Satan Press a obdobné srandy (1970-1985 a po oživení v roce 2002 dodnes)

Myslím, že název mluví už sám za sebe. Ano ano, naprosto ďábelské knihy a magazíny. Ovšem kde se tohle bere v rámci BDSM? Je to jednoduché, skrze 70. a 80. léta prožívala erotika a sex nebývalý rozmach a tak se zkoumaly všechny stránky lidské intimity. Jenže v té době už vycházely hromady časopisů na sexuální téma a tu nějaké individuum napadlo, že by se BDSM mohlo spojit s okultismem a satanismem a jinými tajemnými věcmi, aby se vše lépe prodávalo.

A tak v rámci společnosti Consolidated Publishing, Inc, která byla zkušeným matadorem na poli vydávání časopisů o BDSM a SM vzniklo nakladatelství Satan Press, mimochodem tohle nakladatelství sídlilo a opět znovu sídlí v USA ve městě Aniston, které Americká biblická společnost prohlásila za „nejvíce biblicky smýšlející město USA pro rok 2015“.

Asi je vám všem jasné, že se jednalo o naprostý brak. Opravdové dno snahy dělat něco trochu „umělecky“ a „tajemně“ a také to tak bylo. To, v čem bylo vše co vyšlo v rámci Satan Press naprosto zlomové, byla témata…zajímali se totiž o prostituci mladistvých spojenou s vězněním a týráním, SM incesty, a jiné chuťovky.

Ale abych jen nehanil, jednu důležitou stopu v BDSM komunitách nechali a tu stopu lze tu a tam vidět dodnes. Dali totiž vzniknout některým iniciačním rituálům pro nové dom či sub, jež vstupovali do komunity. Jako je například D/D týden nebo mít „mistra na zaučení“.

Každopádně, na Satan Press se okamžitě nabalila vlna BDSM převlečeného do okultismu v magazínech jako BitchCraft, Satans Scrap Book nebo Satan. Inu, co na to říci 🙂 Asi už nic a tak se podívejte do galerie, jakým stylem se také nechá dělat něco jako BDSM 🙂

A tady pro dnešek končíme. Znalci si možná řeknou, že jsem jeden zásadní magazín vynechal. A ano, vynechal. Neboť ten byl tolik specifický, že jej mám připravený na příští článek.

Zdraví a pozdravuje váš Ferculi

Published in Střípky historie

Comments

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *