….dej si žužu….

Nedávno jsem uvažoval nad tím, co všechno už mi život přinesl a nutno říci, že je toho dost a to jak toho krásného tak i toho nepříjemného, ale asi nejvíce toho humorného a tak mi to nedalo a řekl jsem si, že pár těch zábavných zážitků sepíši. Tak snad Vám zvednou náladu a přinesou trochu pobavení.

Příběh 1. Žužu

Hezkých pár roků jsem jezdil jako obchoďák s různými produkty a jak to tak bývá, když k některým lidem jezdíte často a pravidelně, tak nějak se seznámíte a stanete se takovým tím “strýčkem”. A tak jsem jezdil i k jedné paní, která měla malého klučinu. Sedím s paní u stolu a vybíráme z katalogu vhodné produkty, když tu náhle se vedle mne objevil její asi 5 letý syn a říká: “Strejdo..dáš si žužu? Nu, jak každý ví, malé děti mají radost, když Vám můžou něco dát a tak jsem i já souhlasil, že si žužu dám….Maminka chlapce odehnala, ať neobtěžuje, ale že to žužu mi dát může a dál koukala do katalogu….Chlapeček se vrátil asi za 10 minut a cosi kutil na zemi….Náhle se mi před obličejem vynořilo asi 60 cm dlouhé, zářivě růžové gumové pánské přirození a malý chlapeček mi říká: “Na strejdo, dej si žužu, já si dám to menší, zelené”…..Lehce jsem se otočil na jeho maminku….a zjistil jsem, že existuje ještě víc bílá barva, než je sněhově bílá….a také, že se někdo může na 15 minut zaseknout a nebýt schopen slova…..A já?…Nu, vzal jsem to s humorem a žužu si nedal….ale poučil se z toho…A dnes všem co mají malé děti říkám…Jestli si myslíte, že své věci máte dobře schované…tak se velice, ale velice mýlíte 🙂

 

Příběh 2. Potápěč

Z dřívějších dob mé obchodní praxe pochází ještě jedna historka. Jedna ze zákaznic podnikala na mateřské z domova a tak jsem všechny výrobky vozil přímo k ní domů. Jednou jsem takto opět čekal až si paní vše zkontroluje, popíjel kávu a přemýšlel nad další cestou….Z toku mých myšlenek mne vytrhl dětský hlas…”Strejdo já jsem přišel na to, čím chtěla být maminka než začala podnikat”…..Usmál jsem se:” Opravdu jsi na to přišel? A čím chtěla maminka být?”….Vítězný úsměv na tváři děcka mne měl upozornit, že se ptám na něco, nač bych se nejspíše ptát neměl: “No strejdo, mamka chtěla být potápěč”…..Podivil jsem se:” Potápěč? Prosím tě, jak tě to napadlo?”……”No strejdo, mamka má doma takový černý lesklý oblečení jako mají potápěči a vždycky večer, když je taťka doma, tak si jej obleče a jde za taťkou a já pak slyším jak mamka volá …Hloubš! Hloubš!….Takže mamka chtěla potápěč to je přeci jasné”….Děcko se se vítězně smálo své logice…a já? No já se snažil ze všech sil udržet vhodné vychování a kamennou tvář, když se ve dveřích objevila paní a říká.” Tak tahle je poslední tento týden, další objednávku až za 14 dnů protože jedeme k moři.”………Strašně mne svrběla na jazyku otázka:” A budete se tam potápět?”…Ale jsem profesionál a tak jsem jen slušně poděkoval za zaplacení a zmizel na další cestu….

Příběh 3. Primář

Jak se říká…Cesty Páně jsou nevyzpytatelné a tak jsem se jednou ocitl na dlouho dobu v nemocnici a protože jsem tam trávil hezkých pár měsíců a navíc jsem byl ta nejhorší možná verze pacienta…tedy pacient chodící na povzbuzujících lékách z dlouhým účinkem (ano správně taková tryskomyš), tak jsem za pár týdnů znal celý areál a také hodně personálu….A asi nejčastěji jsem chodil na večerní procházky k příjmu…tam byla docela pohoda :-)….Jednou v nočních hodinách (ano opravdu jsem mohl po špitálu lítat až do 11 večer :-)….se s hlasitou sirénou přiřítila sanitka….můj známý, se kterým jsem si tam povídal vyletěl jako střela a já věděl, že je čas se vrátit….to víte, akutní příjem je akutní příjem….ale něco v koutku duše mi říkalo…Počkej a nechoď a tak jsem nešel…Ze sanitky vytáhli na nosítkách chlapíka, ležel na břiše, ve tváři utrápený výraz…Záchranáři proletěli kolem mne bleskovou rychlostí a rovnou na příjem. Docela mne zaujalo co se děje a tak jsem schovaný u rohu vyčkával co bude dál…..Náhled z příjmu vyletěl tu noc sloužící primář, celý rudý v obličeji a po tváři mu tekly proudy slz….dusil smích co to jen šlo a rychlostí olympijského sprintera běžel kamsi za dveře….Poté vykoukla hlava známého a říká:” No ty vole, to neuvěříš….teď sem dovezli chlapa…v prdeli má zaraženou mrkev užším koncem na před…a ten debil tvrdil primáři, že jí spolknul” ….a tehdy i já si dal rychlý odchod…neb není slušné dostat záchvat smíchu v doslechu dotyčného zelináře 🙂

 

Snad Vám den zpříjemnil a pobavil…Váš Ferculi.

 

 

 

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *