Dogma absolutní pravdy

Dnešní článek bude o takovém osobním náhledu na svět workshopů, učitelů, žáků a toho jak vnímám současný stav v této oblasti. A je současně takovým prequelem k mini série článků o workshopech, která bude následovat. Ale nechme úvodních řečí a přejděme k tomu, co bych rád vyjádřil.

Dnešní doba velí, že neustálé vzdělávání v každém věku je nezbytné a je jedno jestli se jedná o soukromý život nebo práci. Trendy se neustále mění, postupy se vyvíjejí, nástroje se zlepšují a na to všechno je potřeba se neustále vzdělávat a učit se. A kdo se nevzdělává dostatečně rychle a neustále, je společností, zejména pracovní, bleskově odsunut na druhou kolej a ocejchován značkou zaostalého jedince. A tento trend se už objevuje i v rámci naší sféry „normálnosti“.

Určitě jste si všimli, že záplavy všemožných workshopů na desítky témat se stávají jakousi novou modlou, kde se prostě musí být. Bez toho to přeci nejde. Jak jinak přeci zjistím co mám dělat? A správně dělat a čím a kdy to dělat…

Já nepopírám, že vzdělání a vědomosti jsou důležité. V některých směrech je to dokonce nezbytné, abychom předešli prostému faktu ublížení na zdraví. Mne spíš fascinuje, že lidé zapomněli na hlavní věc. Že základem je objevovat a zkoušet a zkoumat. A tato cesta se dnes stává opomíjenou a je nahrazována prostým učením…funguje to tak a tak, dělá se to tak a tak a tehdy a tehdy…

No budiž, řekněme, že v rámci technického provedení to tak fungovat může. Lano se drží takhle, vede se takhle, čistí se takhle či když udeříte do sedacího svalu dřevěnou plácačkou, tak se děje to a to….budiž to chápu a dokonce jsem rád, že se na tyto témata pořádají učební setkání. A považuji je za velmi důležité. Mne spíš zarazila naprosto jiná věc. A to je důsledné dodržování naučeného postupu a výklad některých „učitelů“, že takhle to prostě je a jinak ne. A to je špatně.

Každý z nás jsme jiný, každý reagujeme na podměty jinak, máme jinde své citlivé body, máme jinak nastavené receptory bolesti i slasti. A tady dogmata nefungují. Fascinuje mne kolik lidí se mne ptá, proč na ně určitá věc nefunguje nebo na nich nejde, když „učitel“ říkal, že tak to prostě je. Ne není to tak. A není to tak třeba proto, že zrovna ty v tom místě nemáš ten bod, máš jej jednoduše posunutý níže či výše a nebo jej nemáš vůbec a taky třeba proto, že se vše provádí naučeně a „mechanicky“ a nevkládá se tam ten prvek osobního provedení, procítění a drobné invence.

A než si začnete říkat, že takto to třeba na workshopech o vázání není, tak vás zastavím…já se tu nebavím o konkrétním workshopu či tématu. Nahlížím na ně celkově a snažím se vnímat co je nejvíce vidět a to je jejich množství a spektrum témat, která se snaží pokrýt. A taky míra nezodpovědnosti, která se rapidně zvyšuje s počtem „učitelů“.

Ano nezodpovědnosti, opravdu jsem si to dovolil říci. Nevím jak vy, ale já vnímám současný trend přemíry workshopů spíše negativně. A to hlavně z toho důvodu, že jej mnohdy nabízejí lidé, o kterých není nic dohledatelné, nikde nejsou vidět a nikdo nezná jejich výsledky. Samozřejmě je i plno workshopů, jež vedou slavná jména zdatných učitelů a lidí s praxí, kteří jsou všeobecně známí, ale všimli jste si, kolik se objevuje workshopů, které nabízí prakticky „noname“ osoba? Jako by se naplňovalo odvěké heslo…že učí každý kdo má do prdele díru…a právě v těchto lidech vidím největší nebezpečí neboť právě u nich jsem zaznamenal docela nepříjemný trend.

Nabízení výuky edge play technik. A to poloveřejně či veřejně. Jako fakt? Opravdu je někdo takový cvok, že tohle dělá? Ano, je to tak. Opravdu si můžu jen tak odskočit na pár hodinový kurz topení. Nebo si dát fajnové odpoledne při hrátkách s ohněm. Či si během letní procházky odběhnout na kurz rdoušení a škrcení. Dochází žákům, že vstupují do smrtelné pasti? A uvědomují si vůbec ti, kteří to nabízejí, že riskují hry s lidským životem? A ještě to nabízejí veřejně, takže může přijít kdokoliv? To je podle mne velice špatná cesta, která vede k tragickému konci a nedozírným následkům. Já se osobně mnoho let, již zajímám o specifickou techniku edge play a pokud jsem požádán o její ukázku a vysvětlení jak funguje. Tak vždy pečlivě zvažuji, jestli tak učiním a pokud ano, tak za jakých podmínek a komu. Ale rozhodně tak nečiním veřejně, jen tak pro někoho, protože jsme si vědom možných následků a důsledků.

Ne, nemusíte se mnou souhlasit. Můžete mne kritizovat za to, co píši. Ale nelze vyvrátit fakt, že rizikových workshopů, vedených „no name“ lidmi přibývá úměrně s tím, jak se zvyšuje průnik mainstreamu mezi nás, normální lidi. A nebo to vidíte jinak? Klidně mi sdělte Váš názor. Budu za něj rád a získám tak další pohledy na toto téma.

Dneska si méně i více rýpnul váš Ferculi.