Rudý kód

Rudá barva. Barva, jež přímo řve svou nebezpečností. Barva krve. Barva života. Ale víte, že tahle barva měla v BDSM svůj velmi zvláštní význam? Že nebyla určena pro každého? Že mít rudý „kód“ vám dávalo uznání a určitý respekt, ale současně to z vás činilo někoho trošku „mimo“? Proč byl tak zvláštní? A kam se vlastně poděl význam tzv. rudého kódu? Tak o tom bude dnešní výlet do hlubin historie BDSM. Dnes odfoukneme vrstvu prachu a podíváme se do roku 1979 do Francie, USA a Velké Británie, kde se tento kód vyskytoval. Avšak je potřeba začít trochu obecněji, abychom pochopili význam, jaký rudá barva měla. V dějinách lidské historie je rudá barva přítomna snad v každém trošku civilizovaném období. Od rudých plášťů mocných vojevůdců a králů, až po škrabošky fanatiků a symboly vlády jedné strany. Rudá barva zaujímá v lidských dějinách zvláštní místo, neboť je jednak výrazná a tudíž špatně přehlédnutelná a současně je nositelkou barvy krve…Krve, jež je symbolem života, stejně jako násilí. Jedná se tedy o barvu, jež je symbolem určité moci…moci nad životem a smrtí. Rudá barva také ukazovala, že její nositel je nejen mocný, ale také není lehkým soupeřem. Kdo tedy v BDSM nosil nejčastěji rudou? Odpověď se zdá být snadná. Musel to být někdo dominantní. Někdo mocný, někdo, kdo vládnul. Někdo, kdo měl vztah ke krvi. No, pokud to vidíte takto, tak máte pravdu jen částečně. Ano. Dominy volí rudou velmi často právě z výše uvedených principů „moci“. Ale co když tím, kdo měl tzv. rudý kód nebyla domina ani dominant? A co to byl ten kód? Má to společné něco snad s barevnými kódy o kterých jsem psal dříve? Ano i ne. Rudý kód byla velmi speciální značka a to u submisivů, častěji u mužů než u žen. On totiž rudý kód byl opravdu kódem. Respektive značkou. Jednalo se o pruh rudé kůže nebo látky nošený na levém zápěstí jako nátepník nebo širší náramek. A tento kód o vás říkal jediné…jsem těžký masochista. Dokud ze mne nestříká krev po deckách a kůže se netrhá po cárech, tak to není to pravé. Jednalo se tedy o nejtěžší masochisty, jaké si jen dokážete jen představit a jestli myslíte, že už jste si je dostatečně představili, tak ještě tak 2x přidejte. Ale tito lidé nemohli svůj „kód“ nosit jen tak. Na přidělení tohoto kódu se muselo shodnout minimálně 5 komunitně uznávaných sadistek nebo sadistů. Přidělení mělo samostatný rituál, který byl velmi působivý a snad se na něj podíváme v nějakém dalším článku. Však dnes postačí říci, že získat toto uznání nebylo vůbec snadné a jeho nositel, si pravdu „užil“ to své. A to nejen pětkrát, aby se shodlo 5 lidí, ale tento kód mohl být současně přidělen nejdříve po 2 letech působení v „komunitě“. Mít jej, bylo opravdové privilegium a výsada, která jednak říkala hodně o svém nositeli/nositelce, ale z druhé strany jej to svým způsobem vyčlenilo trošku stranou od ostatních sub jedinců, kteří měli nositele/nositelky většinou za trošku víc podivné a „vyšinuté“. Bohužel (pro někoho bohudík), pravidlo rudého kódu nemělo dlouhého trvání a poslední zmínky a stopy o něm se ztrácí s příchodem roku 1991. Prozatím se mi nepodařilo dopátrat proč a kam zmizel. Ale pokud to zjistím, rád Vám o tom napíši v nějakém dalším článku. Zdraví a pozdravuje Váš Ferculi Zdroj: 9Df9 BTS forum-restricted zone

Napsat komentář